Velký jih — modernistická Astana s jurtami z plexiskla, vychladnutý Bajkonur stínu, Sharyn kaňon, „zpívající" duna v Altyn Emelu, jezera Kaindy a Kolsay. Já, Lada, Libor & Pavel.
Sraz v hospodě s Liborem a Pavlem, redukce Liborova kempingového vybavení do Audiny.
Odlet ~15:00 s hodinovým zpožděním. Naštěstí dlouhý čas na přestup.
Stopover ~4 h. Snaha koupit u Pavla „exit row" — podařilo se na 3. pokus až u gate.
Cestovní únava začíná. Original plán Turkish do Turkestánu byl 3 týdny předem zrušený.
Letadlo do Astany odlétá skoro o půlnoci, přílet brzy ráno se hodinovým zpožděním.
Air Astana = milé překvapení kvalitou služeb.
Obchoďák ve tvaru obří jurty (Norman Foster). Dáváme tu vydatnou snídani.
Nejvyšší napínací stavba na světě (150 m). Klimatizovaná, uvnitř plážový park.
Dominanta moderní Astany (97 m). Z vrcholu výhled na celé město až k prezidentskému parku.
Symbol „Strom života" — kazašská mytologie. Vstup ~7 USD.
Sklená pyramida (Norman Foster, 2006) — kongresové centrum pro mezináboženský dialog.
Hrozné vedro — prohlídku jsme prokládali osvěžujícími zastávkami.
Největší mešita Střední Asie (do otevření Velké mešity 2022). Klasický islámský styl s 9 kupolemi.
Vstup zdarma, ženy si půjčí hábit u vchodu.
Moderní muzeum vedle Hazrat Sultan — historie + archeologie + soudobé umění.
Časově proschopni jen rychlou prohlídku — vedro venku stihlo, ale uvnitř klimatizace.
Designový most přes řeku Išim, krátká procházka.
Cestou zpět neúspěšný pokus najít druhou půjčovnu na slepé adrese.
Step a borovicový les se skalními útvary, jezera. Krátký, ale příkrý výšlap na vyhlídku, pak osvěžující koupačka v jezeře.
Cestou nás chytla bouřka, že skoro nebyla vidět cesta. Pak zase krásně.
Návrat do Astany, sprcha na hotelu a večeře v restauraci „ŠašlikoFF" kousek od hotelu.
Cesta zpět oživená prvním tankováním — ~12 Kč/l, platba předem, odhad litrů.
Buran (sovětský raketoplán) + Sojuzy v pozadí. Hold technokratickému snu.
Cestou jen krátké foto, zastávka na cestě.
Otevřena 2022, kapacita 235 000 lidí — největší mešita Střední Asie.
Tam mě asi pokousala blecha, která bydlela v půjčovaném hábitu.
Největší hutě Kazachstánu, středisko ocelářství. Obří Dolní Vítkovice, ale plně funkční.
Zastávka na okraji s výhledem na průmyslovou část. Krajina kolem ovlivněná těžbou uhlí.
Socialisticko-budovatelské město, středisko sovětských pracovních táborů Gulag.
Mozaika kosmonauta, krátká procházka přes Park vítězství kolem památníků.
Návrat na letiště Astana. Zajetí na špatné parkoviště (nešlo se vyplatit), ale letadlo stihli.
Vnitrostátní let Air Astana ~1.5 h.
Taxi na hotel s krásným výhledem ze střechy na noční Almaty.
Hotel v centru, ráno pro auto z půjčovny Hertz.
Druhý největší kaňon světa (po Grand Canyonu). Červené pískovcové formace, Údolí hradů — nejúchvatnější část.
Celý den v kaňonu. Určitě jedno z nejzajímavějších míst celé cesty.
Konečná stanice před vstupem do horských jezer. Vesnice bez možnosti platit kartou — utrácíme cash, veksluje USD.
V podvečer odjezd, příjezd už za tmy. Cesta místy strašná — výmoly, obří hrboly.
Vzniklo po zemětřesení 1911 — kmeny zatopených smrků trčí z hladiny. Bizarní postapokalyptická krása.
Pan domácí nás vezl Buchankou ~10 km, ale šílené koleje, brody — naším autem nereálné. Cca půl hodiny tam.
Horské jezero v hluboké rokli. Pavel s Martinem se nechali fotit se sokolem v tradičním obleku.
Hodně turistů. Větší tůru jsme nedělali — rozhodnutí jet dál k NP Altyn Emel.
Cestou další vyhlídky na kaňon Sharyn. Příjezd pozdě odpoledne. První hotel měl plno, druhý OK.
Bližší ubytko k Altyn Emel — ráno menší přesun.
Krátká foto zastávka u dřevěné mešity (1892) — kombinace čínské a islámské architektury.
Cestou do NP Altyn Emel.
Písečná duna ~150 m vysoká. Vrchol = náročný výstup v úmorném vedru.
Měli jsme štěstí — chvílemi jsme skutečně slyšeli hukot duny. Jako kdyby kolem letělo letadlo. Cítili jsme i vibrace.
Vulkanické skály cestou k Aktau. Před parkovištěm zoufalý Polák s ženou — propíchnuté obě zadní gumy. Signál 0.
Jednoho jsme nabídli vzít, ale nechtěli se rozdělit. U vstupu jsme situaci nahlásili správci NP.
Bíle, červené a žluté pruhované hory — eroze sedimentárních vrstev. Cesta tam byla na hranici možností Capturu.
Auto ukazovalo 42 °C. Nádherný výšlap, hodně fotek, ale náročné. 1–2 h se vrátit ke vstupu do NP.
Skalní formace s vyhlídkou na řeku Ili. Posledních pár km zase offroad — na výpravě už poslední.
Jsme byli jediní návštěvníci. Po chvíli dorazilo ještě jedno auto.
Martin asi 15 min vapkuje, aby auto odblátil. Krátká koupačka na městské pláži.
Celá oblast u jezera vypadá jak 90tková Rozkoš v kombinaci s Matějskou ovládaná místními světskými.
Lyžařské středisko nad Almatou, nejvýše položený rychlobruslařský stadion světa (Medeu). 3 lanovky postupně až přes 3 000 m s výhledem na Almaty.
Prokousávali jsme se zacpanou Almatou do hor.
Vracíme Hertz auto, taxi na hotel. Večer krátká procházka kolem hotelu, město necháváme na zítřek.
Konec offroad části cesty.
Pravoslavný dřevěný kostel (1907, A. Zenkov) — jeden z nejvyšších dřevěných kostelů světa, bez jediného hřebíku.
Stojí v Parku 28 panfilovců. Přežil zemětřesení 1911, které srovnalo většinu Almaty.
Park kolem Zenkova s memoriálem 28 vojákům Panfilova, kteří v listopadu 1941 zastavili 50 nacistických tanků u Moskvy.
Procházíme pomalu na Zelený bazar.
Hlavní městská tržnice — masny (všechny druhy masa), sušené ovoce, koření, suvenýry.
Pavel kupuje slušivou koženou čapku i s ohonem. Martin trumfuje kůží z lišky (vlka jsem mu rozmluvil — letiště).
Hlavní mešita Almaty (1999) — modrá kupole, 47 m vysoký minaret.
Cestou na Centrální park na oběd.
Vrch nad Almatou (1 100 m) s lanovkou — výhled na celé město a Ťan-Šan.
Z vrcholu pěkné výhledy a opět „Matějská". Občerstvíme se v restauraci, lanovkou zpět.
Jediná linka, mramor a lustry sovětského stylu. Vyzkoušíme — jedna stanice stačí, pak směr hotel.
Všichni se trochu zkulturníme a večer ven. Martin je KO, zůstává na pokoji.
Já, Libor a Pavel trávíme čas do odjezdu po restauracích. Cca v 1:30 to balíme, taxi na letiště.
Startujeme za světla, na chvíli usínám.
Stopover ~2.5 h. Něco k jídlu.
Letadlo do Prahy zase asi hodinu zpoždění — tentokrát čekáme přímo v letadle.
Po přistání v Praze bez komplikací. Liška prošla.
Přiblížíme Libora s Pavlem z letiště, já s Martinem pokračujeme do Broumova.